Štěstí záře, příteli, dnes
Svítí tobě, přátelství a
Lásky plamen vyjasňuje
Květné budoucnosti kraje!
Plésej, jako starostlivá
Matka plésá, vidíli své
Roztomilé dítě v lůnu
Rozkoše a v květu štěstí!
Poskoč radostí, jak srnec
Poskakuje, dočkáli se
Po divoké zymě jara
Milého a zdravých bylin.
Přiviň k milence se věrné
Mládenců a vlasti slávo!
Jak se ourodný keř k kvítku
Májovému přivinuje.
Patř! co anděl v přirozené
Kráse mezy mladicemi
Růže nejkrásnější, hvězda
Milosti a ctnosti dcera,
Vyvolená srdce tvého
V svaté nevinnosti kráčí,
Aby v pustém světě ráje
Líbezností zakládala,
Aby láskou vroucý v tobě
Probudila každou jiskru
Ohně svatého, a k slavným
Činům rozmilého hnala.
Zmuž se, mladý hrdino, a
Leť co orel, bys y skutky
Šlechetnými stvrdil pravou
Lásku k utěšené ženě.
Jak lev potři protivenství,
Co se vrší v cestě k štěstí
Čistému, a zapuď mraky
Hrozýcý tvé spokojnosti.
Než se nadáš, páry strasti
Jedovaté zlatým sluncem
Rozumu se v rozkoš změní,
Země sladkou láskou v nebe.
V bytu radosti a v stánku
Pokoje jak zahradami
Rozkošnými kroutícý se
Voda živobytí tvého
Jasní dnové do věčnosti
Moře vplynou, láska k svým y
K lásce k vlasti ducha ctného
Budíc nesmrtedlnost zrodí.
Jakbys nemiloval vlasti,
Kde ti kvítek nevinnosti
Kvete, zraje ctnosti krása,
Rozkoše se pramen prejští?
V oheň poletíš, a s lvy a
Draky v boj se pustíš, maje
Zemi, jenž tvůj poklad skrývá,
Vytrhnouti z víru bouře.
Divy vyváděti budeš,
By se ctí a slávou stkvěla,
Jak tvé dívce růže v tváři
Kvetou, neb se oči svítí.
Zlaté struny nepochlebné
Líry zavzní, jako hlásek
Milostného slavíčka se
V máji rozlíhává sadem;
Jméno, sladké jméno drahé
Milenky tvé budou lesy
Roznášeti, budou hory
Opětovat s pochlebenstvím.
Co cyt jen, co láska může
Vzkřísyti, co hlava smyslit,
Srdce roznítiti v plamen,
Všecky obrazy a krásy
V nejjasnější spanilosti
Lidi okouzlí, a outlá
Srdce mládenců a panen
K lásce nejvroucnější vzbudí.
Čistoty a nevinnosti
Jasnost zvelebí tvé sladké
Zpěvy, živý cyt je s světem,
Vznešený duch s nebem spojí.
Jiskřícým kde Pindar okem
Probíhaje světy pěje,
Petrarka kde milé Laury
Sličnosti a vnady líčí,
Y ty s milostenkou zpěvem
Věčnou v háje svaté vkročiv
Věnec pocty z mladnoucýho
Kvítí slavný vítěz přijmeš.
Vděčný syn své vlasti po sta
Letech s potěšením zpěvy
Čecha vznešeného v zemi
Šťastné prozpěvuje řekne:
Blaze těm, co tebe slávu
Vlasti, rozkoš společnosti,
Moudrosti i ohlas v zhoubné
Bouři před očima měli!
Blaze nám, co v květu slávy,
V lůnu vlastenského štěstí,
Krásný duchu lahodnosti,
Tvého zpěvu požíváme!
Šťastný muži! nebe vlilo
Na tě pravé rozkošnosti
Moře; přítomnost tě blaží,
Vlastence věk příští slaví!