Král.
Zlato v ohni, ctnost se v protivenství
Zkouší. Osudu mrak střeliv hromy
Zhatil řád y čest y náboženství,
Vicher zpoury vyvracoval domy
Pokoje a lásky zblažujícý,
Ouskok pěnou kouzlil zhlazujícý
Nejoutlejší cyty nevinnosti;
Jedu proud se valil, tonul v víru
Moudrosti květ, svůdník rozžal sýru
Plachých srdcý, v zbrklé divokosti
Tvůrcy vyváděli nemožnosti.
Zem y nebe v ohni, rozum v zmatku,
Sýla zkleslá, chrámy bez oltáře,
Nejmilejší syn y slavnou matku
Jako otrokyni mrštiv do žaláře,
Ostřil meč, by nevadnoucý krásu
Zmařil zrádce pro mámícý řásu,
Z lůna rozkošnosti Vezuv šlehal,
Z hradu ctnosti otec motaniny
Rojil na horlícý vlasti syny,
Moudrost zbiv co Satan světem běhal,
By svět bez rozpaku v pouta lehal.
54
V plameninách veškerenstva k tobě
Františku, se národové věrní
Tisknou, láskou vyvýšení sobě
Smělost v žíly lili, byť y černí
Vítězové světa smrtí hřměli,
Nebe na ně s obrovými těly
Shrklo, propast ohni pekelnými
Vystrašila nezhrozené duchy,
Letí bouří, mrtvícými puchy
Hrdinové s srdcy železnými
V boj co na hru s bohy vítěznými.
Alpy posněžené vzdorujícý
Outokům y nadutého světa!
Říme, slunce slávy, panujícý
Jmenem tvorným, růže krásy kveta!
Vezuve květ člověčenství žhoucý!
Světů hlavo, Paříži se pnoucý,
Příštím vyjevujte divy věkům,
Že svou muží ztrojujíce sýlu
Strhli neskrocené pejše žílu,
Že co Bůh svým otec káže rekům
V proudu bouře spial y ruce vztekům.
Hledě do zmatenic milostivým
Okem vlídný mocnář pokoj svatý
S nebe se zástupem přívětivým
55
Vyvolává, rozbroj jedovatý
Plaše krásné jako jarní kvítky
Ourodu a tichost nebes dítky
Sýlí, hoje schnoucý ctnosti ránu,
Křísý pilnost, hladí hrubé mravy,
Jasní zbité nerozumem hlavy,
Stele, otvíraje slávy bránu,
Cestu kvítím mudrcy y pánu.
Míhanice ouskočnosti bledne,
Neřest mře a zdivočené háje
Měníc šaty vykouzlují ráje,
K činům vystřelujíc srdce ledné
Živí ducha vroucí národnosti.
Karel Čechům, hlava pravotnosti
Král v chrám sázý rozplašené Můzy,
K ním se moudrost, k ním se Milostenky
Přivinují hrdin věrné ženky,
A v svém blesku a v své slavné chůzy
Drtí smrt a nepaměti hrůzy.
Sluncem lahodného štěstí pučí
Každé mocy květ, a v blesku pne se,
Kámen mluví, živý obraz učí
Šlechetnostem, věčnost v tváři nese,
Smělý duch y za Homerem kráčí,
Krásu Božskou z divočiny páčí,
56
Dravé srdce rozkošností měkne,
Žíla hojnosti se vyhrnuje,
Práce mistrnosti oslazuje,
Kvete máj; tuť v lůnu plesů klekne
Cyzý: Ach! zde kyne nebe! řekne.
Zde se bez ouhony probíhají
Hájem nedotklivé nevinnosti,
Láska mladne, strachy nestíhají
Srdce nezkalené upřímnosti,
Mladost krásou se co kvítky skvoucý
Tvoříc rozkoš starosti již mroucý
Vyvracuje truchlivosti skály,
Sýla v zlato proměňuje pole,
Aby v čarodějném krásy kole
Čest a věrnost milostně se smály,
Outlé duše k potěšení zrály.
Národ vytržený se co k Bohu
Sype, jako k rozmilému otcy
Zdárné dítě mluvě: Ach! jak mohu
Otče! díky hrnouti, žes nocy
Zplašiv sápajícých ukrutenství,
Cyt y řeč y stud y náboženství
S láskou k vlasti zaryl v srdce Čechů;
Obr Čech pne ducha k nebi hrdý
Králem svým, že v jasnu slávy tvrdý
57
Sok y zmatky splete bez prospěchu,
Aby krásu zhyzdil ku posměchu.
Slunce svítí v růžovaném máji,
Slavíčkové prozpěvují radost,
Hory doly prokvetají v ráji,
Sýly jádro, šediny y mladost
Jako včely z oulu k chrámu letí,
U oltáře vlasti život světí,
Čest y jmění za tě, milý králi!
Mocný plyne zpěv, a sladnoucými
Zvuky všemi háji živnoucými,
Až y plesy opětují skály,
Rozlíhá se ohlas: Milý králi!
Láska korunuje panovníka
Obraz Boží věncem nekrvavým;
Cyzyna sy krásý bojovníka
Klenoty a ctí a mečem žravým
Lvy a tygry k vozu zapřahajíc,
Práva člověčenství potírajíc
V moři krve nevinné se brodí,
Hořícými pejcha táhne městy,
Dláždí lidmi strhanými cesty,
Zpurné vítězství co chlapa vodí,
Nesmyslné ukrutnosti plodí.
58
Cézary a Antoniny stkvělé,
Jindřichy a Karly v zpěvy nutí,
Na oltář klam modlu sázý směle,
Červ se plaze pěje bez pohnutí,
Pyramidy z pěny vytvořuje,
Nebe, zem y peklo proletuje,
Světu osudy co soudce váží,
Slovem zvlněné se ježí moře,
Hřímá divy, láskou Etna hoře,
Stavě pánu chrám meč v srdce vráží;
Chrámem srdce zde a láska stráží.
Co tu otcy do divoké stráže,
Co mu do nechutných vychloubání?
Ať sy nesmrtedlné věnce váže,
Ať se topí v chlouby požívání
Sýdlo rozbroje a nádhernosti,
Vypne Alexandra v zmatenosti
Světy žnoucýho y nad nebesy!
Tady mírnosti a lásky kvítek
Otec v lůnu zpívajícých dítek
Rozsývaje hojnosti a plesy
Nejkrásnější věčnost lásku žne sy.
Srdce ctná a duchem Božským sylná!
Na perutěch zpěvu kouzlícýho
Leťte, aby pravda neomylná
59
Rozhlásyla krále blažícýho
Činy se vší světům velebností,
Vynutila mocnou výmluvností,
By mřel rozbroj do věčnosti spiatýspiatý,
Moudrost rozsývala sýmě zdravé,
V ráji vykvetaly ctnosti pravé,
Pěstujíce sestry pokoj svatý
Vychovaly národům věk zlatý.