Slunce v obživeném máji
Budí radost plésajícý,
Slavíčkové v zdravém háji
O rozkoši zpívajícý
V mladé krásy květu
Vyjevují světu
Plesem zděšenému,
Že se radost v letu
Blíží k chrámu svému.
Rozkoše a krásy dítky
Bleskem ozdobují těla,
Po kvetoucým sadě kvítky
Vonné korunují čela,
Jak sníh květné stráně
Jevíc mocnost Páně
Chutné vůně třesou,
Skály stkvělé báně
Hrdě k nebi nesou.
Jako šipky mladíkové,
Starcy obživení májem
Jako bůjní jelenové
Probíhají živým hájem;
Vroucně k nebi hledí,
Slzy sladké cedí,
Že zde blaží radost,
V klínu krásy sedí
S věkem sněžným mladost.
Krása jímajícý skáče
Jak blesk po ourodné zemi,
Krása svodná krotí dráče,
Vede způrce rozkošemi;
K ní se láska pojí,
Rány v srdcy hojí
Zbité divokostí,
Radost vřelou trojí
Vlídnou švitorností.
Ženich chvátá pro nevěstu
V chrám y rozkoše y krásy,
Výhost dav hrdému městu
Na květ blýskajícý řásy
Hledí mile venku,
K srdcy milostenku
Vina jí se světí,
Že y pro milenku
Střela v oheň vletí.
Radost vejskajícý s očí
Jiskří tvora rozkošného,
Radost cyt y rozum ztočí
Milovníka blaženého,
Radost štěstí seje,
Život věčný leje
V rozpálené žíly,
Vůní s nebe věje,
Obří k činům sýly.
Radost krásou pokropuje
Pohled tvorů obživených,
Růžemi y vysazuje
Tváři panen vyšňořených,
Hrůzy budoucnosti
Bleskem přítomnosti
Lahodivé skrývá,
V ráji blaženosti
Mednou rozkoš sývá.
Radost z syvých kolotání
Vytrhuje k plesu rody;
Otec vede k požívání
Roztomilé do svobody,
Plésajícý ženku
S neviňátky venku
Jako kněžnu slaví,
Z květin pro milenku
Vonný hájek staví.
Krása modravého nebe,
Jasnost slunce živícýho
Vytrhuje k Božství tebe
Ducha divy tvořícýho.
Hoříť vyjevenec;
Když mu pocty věnec
Synek obětuje,
Milka oslavenec
K srdcy přitiskuje.
V moři blaženosti plyna
Láskou rozpaluje tváře,
K prsům rozmilé své vina
Jeví světu u oltáře
Lásky nekonečné,
Patře na srdečné
Zdárných dítek cyty,
V řeči Bohu vděčné:
V štěstí vcházým byty!
Radost vnadné přítomnosti
V divotvorném vytržení
Vede v jasné budoucnosti
Duši čistou do blažení,
Kde jen lásky květy
Ozdobují světy,
Nevinnosti záře
Krásýcými lety
Barví lidem tváře.
Mlčí, cýtí sladkost lásky,
Z cytů v moři plovajícých
Ducha sladnoucými hlásky
Budí milků skákajícých
Zpěvy lahodivé
K veselosti tklivé;
Z radosti se v radost,
Z proudu lásky živé
V rozkoš házý mladost.
Tak y ducha pozdvihuje
K nebeskému rozjímání,
Lahodnostmi naplňuje
Rozkošného požívání
Radost nezkalená,
Srdce neskrocená
Hladí lásky medem,
Kráčí nezhrozená
K cýli vzteku jedem;
Spíná nepřátely dravé
Okem sladké nevinnosti,
Bludné řídí k cestě pravé
Bleskem vlídné šlechetnosti,
Záští věčné boří,
Duchy pyšné koří,
Plaší bledou lenost,
Slunce světem hoří,
Výší přirozenost.
Otevřete, duše čisté!
Srdce vábným vyražením,
V letu blaženosti jisté
Spíte ducha potěšením!
S růžovými čely
Letíť jako střely
Plesů okouzlení,
Bděte, by jste vjely
S nimi do blažení!