Jitro.
Slunce vítěz rozplašilo
Bleskem mraky nocy divé,
Ze snů strašných probudilo
K činům duše starostlivé,
Zem y nebe, pták y kvítí
Jeho pronikání cýtí.
Les y hora poskakuje
Jako lidé veselostí,
113
Že se krása obživuje
Zmlazujícý barevností,
Hlavu hrdá sosna v lese,
V sadě růže vzhůru nese.
Z mladnoucýho srdce sýlu
Čerstvé vůně sype kvítek,
K plesu budí každou žílu
V poli vejskajícých dítek,
V sadli panna vnadná vkročí,
Rozkoš z krásy sladké točí.
Kyžby, krásné jitro! všudy
Takto moudrost zasvítila,
Aby jedovaté bludy
Z tmavých myslí vypudila,
Po všech zemích pokoj svatý
Přinesl národům věk zlatý.
Tuťby prohlížeje světy
Jasným okem mudřec zdravý
Zbíral rozumnosti květy,
Pěstoval štěp ctnosti pravý,
Nehřmě párou světlo plodil,
Lidi k veselostem vodil.
Zahradami kvetoucými
Chodíc trhaliby kvítky,
114
Rozkošemi sladnoucými
Jako zdárné nebes dítky
V nevinnosti blažíc sebe
Stavěli sy v světě nebe.
Láska v spanilosti čisté
V pouti lstného živobytí
Rodilaby štěstí jisté
Plašíc zrady hromobití,
Růžemiby stlala cesty
Na pustinách pro nevěsty.
Vábným radováním hlavy
Zvětřujícý sjednotila,
Drsné ohlažujíc mravy
Jedu trpkost osladila,
V žíly zmrzlé starců mroucých
Nacedila cytů vroucých;
Ažby hvězdy budoucnosti
Jasné cestu vyměřily,
Z radostiby do radosti
Oslavency překročili,
Kdeby s rozmilými otcy
Poznávali Božské mocy.
115