Narození.
Prozpěvujme s povděčností
O milostném rozhorlení,
Pohledněme s zvýšeností
Cytů jemných na blažení,
Že y nebe veselostí
Zvelebuje oslavení!
Jaký zpěv a jaké radování
S květných sadů v oblak vystupuje.
Až se k blaženosti požívání
Každé outlé srdce pohybuje;
Zem y nebe rozkošnosti cýtí,
Háj y stráň se krásou přiodívá;
Rcete, proč se vůně lije z kvítí,
Proč lid spitý potěšením zpívá?
139
Pacholík a dívka.
V máji roztomilém živý
Pramen štěstí lahodného
S nebe k nám se vypravil.
Pacholík.
Otce Bůh dnes dobrotivý
K potěšení rodu všeho
Na svět krásný postavil.
Dívka.
Dnes se anděl milostivý
Matka perla světa ctného
Člověčenstvím oslavil.
Oba.
V máji roztomilém živý
Pramen štěstí lahodného
S nebe k nám se vypravil.
Jako z jara každý tvor se budí
K životu, a okrasami šatí,
Jako vítěz slunce mraky pudí
Plodě den, a hory doly zlatí,
140
Jako slavík v křoví prozpěvuje,
Radost duší vlídných oslazuje;
Tak y zdárné dítky v společnosti
Jevte cyty sprosté srdečnosti,
Otce dobrého a matku milou
Láskou korunujte čilou.
Vděčné dítky vineme se
K vám, ó duše laskavé!
Vyť jste čest a rozkoš naše,
V potěšení láska vaše
Mění práce bodlavé.
Jak Bůh k lidem dobrotivý
Srdce k dítkám kloníte,
Z víru dravé bezbožnosti
K trůnu zblažujícý ctnosti
Miláčky své vodíte.
Vděčné dítky vineme se
K vám, ó duše laskavé!
Vyť jste čest a rozkoš naše,
K potěšení láska vaše
Mění práce bodlavé.
Nazbírejte čisté kvítky
Obraz srdce nevinnéhonevinného,
Vyvolejte šťastné dítky,
141
Aby stlaly vonné kvítky
V cestu otce vznešeného,
V sýdlo matky starostlivé,
Aby spěšeněspěšně pro milence
Láskou Božskou dcery živé
Obětujíc čerstvé věnce
K ploditelům přívětivým
Řekly zpěvem lichotivým:
V dar své všecko zboží
Kvítky krásu Boží
Milým neseme:
S obětí tou mroucý
Spojit srdce vroucý
Jen se třeseme.
Láska převyšuje dary zlaté,
Zakaluje slávu světa všeho;
Vzdejte obět v nevinnosti svaté
Vřelé cyty srdce upřímného.
Muž sy váží šlechetnosti více,
Nežli šálícýho vypínání;
Byť y lahodivé usmívání
Kládlo k nohoum darů na tisýce,
Jestli srdce lásky nepocýtí,
Zhrdnuv zlatem, muž sy zvolí kvítí,kvítí.
142
Nad své oko v hlavě,
Nad své radosti
Otce milujeme,
Pro něj na smrt jdeme
V květu mladosti.
Blaze, kde se láska k lásce pojípojí,
Věrné duše sobě štěstí strojí;
Tady v spanilosti nejjasnější
Vykvetají ctnosti vznešenější.
Zem se lidem v nebe mění.
Dobrý otec, matka ušlechtilá
Všeho světa čest a utěšení
Vidouc, jak se mládež podařilá
S odvážností za ně světí,
S vytržením k milkům letí,
K srdcy tisknouc rozhorlence
Připínají lícné věnce,
S rozkoší y slzy vylívají,
Když se sladké hlásky rozlíhají:
Matko drahá, otče dobrotivý!
Bůh vás žehnej, Bůh náš milostivý
Sypej štěstí nehynoucý
Na ctitele ctnosti vroucý.
143