Na smrt Stanislava Vydry
3. prosynce 1804 zemřelého.
Vydra, milý Vydra usnul v Pánu,
Ztratili jsme Čecha věrného!
Každý v srdcy nesa těžkou ránu,
Oplakává otce vlídného.
Oslavenec Čechy požehnané
Víc než důstojnosti miloval,
K lásce pro vlast drahou svrchované
Mládež vznikajícý vzbuzoval.
Outlá srdce k ctnosti veda vnadil,
V uměníby Božském prospěla,
Pro ně pohodlí y život sadil,
Aby moudrosti se dotřela.
157
Jako přítel slovy lahodnými
Kleslé od záhuby odvrátil,
Nepřipustil, bludby krásycými
Bublinami duše zachvátil.
Proto žácy k němu přihrnuli
Se co děti k otcy dobrému,
Myšlení y srdce rozvinuli
Rádi učiteli moudrému.
Řeči s nedočkavou dychtivostí
Poslouchali jak med plynoucý,
Jestli mocnou pudil výmluvností
Čechy k slávě věčně kvetoucý.
Jestli v lásce k vlasti tvrdil syny
Milostnými otců obrazy,
Ze sna hlubokého budil činy,
Prosbou, příkladem y důkazy.
V každém Čechu duše poskočila,
K nebi pozdvihlo se myšlení,
Jasná moudrost cestu proklestila
K pravé cti a k Čechů vzbuzení.
Všickni všudy uzavřeli svatě,
Že chtí muži šlechetnými být,
Byť se stkvěli v hodnosti a zlatě,
Nad poklady vlast svou věčně ctít.
158
Oheň ctnostný hořel v srdcy mladém,
Vydrou jak lev povstal vlastenec;
Do hrobu svou slávu nyní kladem,
Pro něj slzý muž y mládenec.
K ním y Pražan připojuje hlasy,
S tváří smutnou za marami jde,
V pamět tiskne minulé sy časy,
S pláčem praví v truchlivosti své:
Již tě nesou ctného kazatele,
Cos nám slovo Boží rozsýval,
Potřel hromem pravdy lotry smělé,
Bludné k ctnosti vlídně vodíval.
Ach! již nepotěší chudé vdovy
Sladkou řečí moudrost laskavá,
Nerozdrtí třepícými slovy
Tvého srdce duše nepravá.
Syrých otec nepřivine k sobě,
Nevyjasní mysli zatmělé;
Ach! kdo pravdo Božská, ach! kdo tobě
Krásná ctnosti zýská ctitele?
Srdcy lidskými co vládla usta,
Pro svět na věky se zavřela;
Proto vzdychání se slyší zhusta,
Proto každá tvář se zatměla.
159
Žák a přítel slzy vylívají
Pro přítele nad svět dražšího,
V radosti y hoři spomínají:
Vydry není nejmilejšího.
Není muže, aby truchlivosti
Z mrzutého srdce vyhladil,
V spolku v utěšené veselosti
Libým vtipem radost osladil.
Do nebes se zabral, kde se těší
S Balbínem svým drahým krajanem,
Kde se obírají Staročeší
S Čechem ctným a pravým Křesťanem,
Který snášel hrdá nadýmání,
Splácel láskou křivdy bodlavé,
Bez ohledu na odplacování
Provozoval činy laskavé.
Tenť y v slávě věčné na nás patří,
Milých vyvolenců žehnaje,
Buďme hodni jeho lásky bratří!
Každý čisté slávy hledaje.
Skropme slzami hrob upřímnými,
Láska horlivá toť káže nám,
Pak se zmužme, skutky šlechetnými
Vystavíme otcy vděčně chrám!
160