Skrý se v pouště outlá nevinnosti,
Obleč smutek čistá svobodo,
Zhasni hvězdo cti a šlechetnosti,
Zakal tváři vlídný vévodo!
Moró klesl; ach! krása člověčenství,
Sláva Europy y hrdin květ
Stříti maje hromy ukrutenství,
Smířit řádem rozdvojený svět.
Boj se šíří, ukrutenství věční,
Lest a nenasytost kraluje,
Moudrost mlčí, čest mře, ctnosti vděční
Synové schnou, vlast se zrazuje.
Co sy počnem v moři pomatení?
K nám se valí jak proud zžíravý
S loupežnými vojsky v rozvzteklení
Zrády vůdce Vandam sápavý.
Praha trne, ouzkost ohromuje
Muže, smrtí lid, a ženy mdlé;
Občan do zmatenic pohlížuje,
Kde jsy Moró? volá v bázni své.
Na tobě jme skály zakládali,
Jako Bohu se ti kořili,
Čest a slávu tvou sy rozjímali,
Vítězství a pokoj tvořili.
Bůh tě vytrhl z klepet smrti lstivé,
Provedl jedem, mořem zůřícým,
Bůh tvé odíl srdce milostivé
Na záhubce hromem smrtícým.
Tebou vojna skrotne, tebou v ráje
Zroste zkrvácená pustina.
Běda! v dým se tratí květné máje,
Zmizel krásný sen co bublina.
Čechu plač a Franku strň a světe
Rozdrcený šaty trhej své!
Syvé bezbožnosti štěstí květe,
Ukrutenství hlavu na vzdor pne,
Řád y svoboda y spravedlivost
Letí k nebi s štědrým pokojem,
Hrůza tvrdá, zlého srdce mstivost
K nám se žene s zrádným rozbrojem.
Jarní dnové zlaté budoucnosti,
Hry a plesy v propast padají,
Moudrost hasne, Můzy v zmatenosti
Jako zlosyn v poušť se skrývají.
Bože! proč ty strachy, proč ty zmatky
Zkormoucují lidi nevinné?
Co se v hoři topí s dětmi matky,
Zbůjník jak červ v prachu nehyne?
Kdo tvých postíhl cest, neb skoumal rady?
Kato mře a Cezar panuje!
Vůkol tma a pochybnosti všady,
Hrozný osud rozum zdrobuje.
V běhli hledím světa veškerého,
O div svrchovaných řízení!
Krásu růsti z davu zmateného
Vidím v nejlíčnějším zastkvění.
Z tmy den, z podvodu se pravda svatá,
Z ukrutnosti vine svoboda,
Růži štěpí v místa jedovatá
Svornosti a lásky lahoda.
Tak y z tvého prachu, Moró slavný!
Svoboda a pokoj vykvěte,
Řád, svět ozdobnější, lid y mravný
Věncem slávy tvé se proplete.
Na živě y v smrti nejvyššího
Stupněs dosáhl nesmrtedlnosti,
Srdnatostí dobyl nejčistšího
Věnce v spolku krásné mírnosti.
Tvá vlast bledla, vicher zvracujícý
Věkoletý strom y křovinu
Hrdina se hnal, by zrazujícý
Čest y Boha potřel rodinu.
V těsnu svírajícým spínavého
Ducha, slunce vkročils bouři v bok,
Slávy blesk a světa zmateného
Podiv stíhá moudrosti tvé krok.
Vítězství a moc tvou spíjí vládu,
Zmlazované sýly kvapí proud,
V nadutosti k veškerenstva pádu
Světonosný soudce vynesl soud.
Štěstí zpíravé y kloní hlavu,
Rozum mdlí, a hrůzou trne svět,
Ukrutenství volí za potravu
Zděšeného člověčenstva květ.
Z hrobu z křížované mocy vstává
V zvýšujícý kráse slávy kmen,
Hledí, tře, a pouta roztrhává
Věčná plaše vojny vztek co sen.
Hrdý vítěz prchl, jen Moró stojí
Skála v rozbouření v stoku střel,
Hlad a mor y smrt se s sýlou rojí,
Rozváživost táhne v čele děl.
Strach hrob kopá panům všeho světa,
Zpupnost tihne, v ouzku moudrost bdí,
Trhá nemožnosti hráz, a pleta
Věnec z divu, y se věčně stkví.
Za oslavu vlasti moc tě dravá
Vězní, hází v jed a pustiny;
Cnost se záštím neohromí pravá,
Zlato neponíží hrdiny.
Mudřec nevšímaje sobě svodné
Chlouby blesku, volils tichý byt,
Stírajícý hrom až pejchy škodné
Vlasti roztřepené zvětřil lid,
Z lůna cti a zblažujícý lásky
Drals se v smrtícý vír rozbroje,
Evropěby blaženosti klásky
Vznikly, vyšla hvězda pokoje.
Koruny jsy dostíhl jasné slávy,
Krví vysvobodil národy,
Řád a trůny upevňuje s právy
Nezvadlými drahé svobody.
Evropa tvou mužnost rozhlašuje,
Afryka se koří moudrosti,
Ameryka vlídnost vypravuje,
Azya se diví pravosti.
Osvícený mluví s potěšením,
Sprostý s uctivostí o tobě,
Stařec žehná tebe s rozhorlením,
Mladík tvé se klaní osobě.
Milcyades skálu vlasti slaví,
Hannybal ti ruky podává,
Xenoffon tys jistě můj duch praví,
Scypio tě bratrem uznává;
Závistí jen Cézar na tě hledě
Jeví cenu vznešenosti tvé;
Soudce v budoucnosti pravdu cedě
Vyřkne: Že jsy slunce vlasti své.
Kdo se rovná tobě v pokojnosti?
Kdo tě předčí v boji vedením?
Obraz lásky, poklad šlechetnosti
Zýskals světy moudrým řízením.
V slávě Nestor války spravedlivé
Krví posvětiv jsy Franky zval
K roztřepení nesvornosti divé,
Národyby pokoj láskou spial.
Tvá krev volá na mstu, tvůj duch pravý
Štěstím naše vojska ovane.
Vzhůru bratří! v boj se žeňme dravý,
Povstaň Ruse, zmuž se Prušane!
Sláva čela švarných bojovníků
Věncy krásýcými ovine,
Hrdost skrotne zpupných protivníků,
Z bouře stálý pokoj vykyne!