Oldřich.

Oldřich.
Oldřich v divé truchlivosti Trýznil hlavu trampotami, Tejral srdce nevolností, Slouhy plašil zamračením. Darmo dnem y nocý hledal Pokoje a oddechnutí, Darmo v blesku jasné slávy, V rozkoši a veselosti Mrtvil bouřícýho srdce Prudkost; srdce zpurnějc tlouklo, V plesu neměl stání, ani V poušti utěšené chvíle. By se z klepet nevrlosti Vytrhl, vyjel s dvorem slavným V husté lesy, klátil zvěř, a Strojil srdcy vyražení. Y zde syvé mraky jako Sovy z pustin vyletěly, Y zde knížeti se zvučné Vyražení znechutnělo. 165 Jakby cos ho z lesa hnalo, Kvapí polem ku potůčku, Kde co anděl krásná panna V čisté vodě šaty pere. S zaražením zastavuje U panny se kníže, hledí S potěšením na výmluvný Pohled, na rozkošné oko. Ptá se, kudy cesta k Praze Pocestného vede; dívka Obraz nevinnosti v rajské Kráse stojíc ukazuje. Oldřich diví se, a jasní Pohled, ouzkost se srdce mu Padá, vztek se plaší, stání U Boženy vlídné došel. Sladký hlas zní v uších, v srdce Vluzuje se láska, kouzlí Muži rozkoše a vlasti V květné budoucnosti štěstí. Tys můj život, tys mé panno Potěšení! hlásá kníže S srdečností rozhorlený Láskou k dívce zaražené. 166 Panně studem červená se Tvář, a slza nevinnosti Z oka milostného kape, Outlé panně srdce trne. Kníže bystrým okem patří Na šlechetné děvče, v čisté Kráse, v nelíčeném zmatku S rozkoší se pase pravě: „Co se děsýš dívko zlatá! Muže laskavého, který Svůjby život s ochotností Za tvé štěstí obětoval, Který srdce nevinného Více sobě nežli zlata, Více nežli rozkoše a Slávy všeho světa váží. Vzhlédni vzhůru dušinko! a Slib mi u živého Boha, Že mne věrně milovati, Že mou ženkou slouti budeš.“ Panna studem klopí oči, Tváří pomatenou, hlasem Temným celá na těle se Třesouc k ženichovi mluví: 167 „Jakby sprostá dívka mohla O muže se vznešeného Pokusyti, nádherné a Krásné slečně pána vzýti?“ „Což mi panno ušlechtilá Do hrdosti, do líčené Krásy? Já sy volím krásu Čistou s drahou nevinností. Ty jsy poklad srdce mého, Y mé duše nezrušená Krása, u tě můj duch došel Utišení, život stání. Jak jsem spatřil tebe, všecky Ducha truchlivosti zhasly, Kdežto v bouři ozdobného Města bleskem slávy rostly. Nepohrdej mužem věrným, Který tě co oko v hlavě Miluje, a svého štěstí Hledaje tě blažit bude. Na tvůj rozkaz rozvine se Sláva, klenoty a zlato K nohoum tvým se složí, radost Vykvete co v Božském ráji.“ 168 „O mé srdce tiché pane! Netoužilo po lahodné Slávě, nehledalo štěstí V pokladech a veselosti. Mne jen srdce upřímnost a Láska těší, v soukromnosti S rozmilými přebývajíc Přátely y sebe blažím.“ Y mne drahá ženo budeš Blažiti, a po truchlivé Prácy láskou lichotivou Sladit chutné veselosti. Y já zapomenu na blesk Svodný rodu vznešeného, Rád y v společnosti milé Ženy soukromnost sy zvolím, Kde jen nevinné a čisté Srdce srdcy upřímnému Bude strojit vyražení, Láska lásce stavět ráje; Kde nám dnové živobytí Radostného uplynou co Okamžení, kde se těšíc Řeknem: Láska k nebi vede. 169 Přiviň milenko se k muži Šlechetnému, a rcy: „Y já Tebe miluji, a s tebou V rozkoš, s tebou v ouzkost půjdu.“ Panna jako růže krásná V přívětivé stydlivosti Vzdychá: Miluji tě! však mne Láska svatá k otcy vine. Kdožby poctivého starce, Který mne co zlato choval, Srdce šlechtil hlavu jasně, Nyní v churavosti hleděl, Kdyby dcera opustila Pro milého muže otce, Sobě rozvinujíc štěstí Starcy ukovala bídu? „Nestrachuj se dobrá duše O milého otce; oba Stařečkovi osladíme Láskou věku obtížnosti; Oba jeho požehnáním Okřejem, a jako Boží Andělové pocýtíme Spolu blaženosti pravé.“ 170 Dí, a k srdcy horoucýmu Tiskne pannu nad svět dražší, Nad květiny rozkošnější, Když se panstvo s otcem blíží. Dcera letí do náručí Rozmilému otcy, skrývá Studem ozdobené tváři, Ach, jak šťastná jsem! mu jeví. Kníže s jasným okem panstvu Ukazuje vyvolenou Pannu, s horlivostí Čechům Představuje krásnou kněžnu. Dívka leká se, a panstvo Plésá; v hlučné slávě kníže Šťastný rozkoš svou a krásu Milé vlasti k Praze vede. 171 Obsah. rok    stránka Jaroslav Sternberk1798    3 Dcera1818    8 Vojna1800    1615 Pokoj1799    21 Staroušek1799    24 Modná žena1815    29 Čert a sedlák1801    35 Lichvář1801    44 Poustenník1801    49 Vrahbí1799    54 Vidění1808    58 Běla1795    61 Obživení1809    64 Poutnice1820    68 Mladík a smrt1795    72 Upřímnost1796    76 Sen1796    77 Poustenník a dívka1800    80 Naděje1799    85 Shledání1813    88 Nemilosrdný otec1797    91 Dobrá matka1797    96
[172] Vděčný syn1795    100 Nevděčná dcera1795    107 Cyzyncy1801    110 Outěk1801    113 Loučení1801    119 Poprava1798    123 Nepřítel1801    128 Milostivý hrdina1799    132 Zrada1793    138 Jaromír na honbě1799    153 Jaromír u vězení1799    161 Oldřich1816    165
[173]
[174] Omylové v druhém dílu básní.
Stránka místo – má býti: 11 v 5 strofě – mocy – nocy 49 v 1 – – Žádat – Žádá 54 v 1 – – meze – kněze – v 1 – – třímá – třívá 55 v 4 – – katy – katy a 69 v 2 – – utišens – utišení 70 v 2 – – syném – syvém 75 v 1 – – proměňuje – proměňují 83 v 2 – – růžičky – ručičky 88 v 3 – – Usmívání – Usmíváním 50 v 23 – – j! – ji 155 v 4 – – šarn – švarní.
E: av; 2002 [175]