Vidiny soumraku.

Karel Nejč

Nad zemí schoulenou se vlhké stíny stměly, mha padá večerní a těžkým florem splývá přes okna osleplá. Svět ve tmách oněmělý ni jedním výkřikem mé ticho nerozrývá! Šept vlídné samoty mé hýčká utrpení, sen vchází po špičkách a teplou rukou stírá šer smutku s duše mé, krev novou touhou pění, a zrakům vzníceným svět vidin otevírá. Viz, v dáli ztracené nad chaos stínů svátých kraj v slunci vypjal se, v jas vhroužen světel zlatých, slyš, k nebi žhavému měst život hlučně hřímá! Ruch kypí bazarů, řad bílých minaretů vstříc šlehá k obloze, trysk šumí vodometů ve skrytých nádvořích, kde v květech almé dřímá.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

447. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOMOV (Božena Benešová)
  2. V PODZIMNÍM MLČENÍ. (Irma Geisslová)
  3. JITRO. (Karel Červinka)
  4. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)
  5. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  6. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  7. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  8. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré (Jiřík Luděk Moravský)
  9. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)
  10. NA HORÁCH. (Irma Geisslová)