16 Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná,

Jan Neruda

Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná, oko svaté runy lebky čítá, a má mysl z črtů zapletených živý obraz žití sobě splítá. Onu runu láska vryla, zášť snad tuto, onu blaho, tu snad neštěstí, a zdaž ty, jež činí cesty kratší, stopy přemýšlení nevěstí? Tak jak v paměť obraz mrtvoly se vrývá, ryje mysl v lebku znamení, – vidíš, brachu, mohs mít lebku hladší, méně jen, ach méně myšlení.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby