16 Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná,

Jan Neruda

16
Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná,
Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná,
oko svaté runy lebky čítá, a má mysl z črtů zapletených živý obraz žití sobě splítá.
Onu runu láska vryla, zášť snad tuto, onu blaho, tu snad neštěstí, a zdaž ty, jež činí cesty kratší, stopy přemýšlení nevěstí? Tak jak v paměť obraz mrtvoly se vrývá, ryje mysl v lebku znamení, – vidíš, brachu, mohs mít lebku hladší, méně jen, ach méně myšlení. 36