47 V vlasti jsem a přece divná tužba

Jan Neruda

47
V vlasti jsem a přece divná tužba
V vlasti jsem a přece divná tužba
svírá prsa těsným okovem, stoupám místa od dětinství milá, a přec nejsem zde víc domovem.
Cizé tváře, cizé chladné zvyky, cizé citům zvuky kolem znějí, že bych zaplakal si v domě vlastním píseň tužby – toužnou Odysseji. 68