Jeť bytost lidská božstvu na úkor(J5m)
a chcem li žíti spasí nás jen vzdor(J5m)
Dřív brali bohové si v oběť člověka(J6m)
teď se již chtíčů jejich Mokha neleká(J6m)
roh posměchu si na terč zavěsíme(J5f)
a hříčkou krvelačnost uhasíme(J5f)
aj země Mokha nejkrásnější v světě(J5f)
již stejně krásně pro nás všechny květe(J5f)
Nuž na kamenný terč zavěste roh(J5m)
a pod terč budiž dán obětní hoch(J5m)
žně šťastně hojné na bozích již vykupte(J6m)
Vy kouzelníci otce střelce obstupte(J6m)
a obstupte ho s tasenými noži(J5f)
že chybí li sám bude oběť boží(J5f)
neb mezi námi nesmí žít ni chvíli(J5f)
kdo proti bohům nemá mužné síly(J5f)
Kmet umlk lidstva rozstoupil se dav(J5m)
a kněz roh modlitební s prsou sňav(J5m)
malého hošíka již pod terč postaví(J6m)
Již sestřel datli hochu svému se hlavy(J6m)
Již sestřel hlučí tisíceré hlasy(J5f)
a kněží posvěcené nože tasí(J5f)
a slunce zahrá s nožů modrým leskem(J5f)
že odlesk dlouhým zlatí střelce bleskem(J5f)
Hoch vidí odraz světla slunce zář(J5m)
mu vekouzlila úsměv v mladou tvář(J5m)
Ten úsměv v otci pocit žalný probudil(J6m)
hle jak tu tiše stojí jak se zatrudil(J6m)
však zas se sbírá k osudnému luku(J5f)
již vznáší odhodlanou opět ruku(J5f)
již míří spustí šíp jde v plné čelo(J5f)
a kněžův nůž se stápí v střelce tělo(J5f)
Prorazil vzduchem děsný matčin vzkřik(J5m)
zatřásl vzduchem zlostný lidstva ryk(J5m)
však s výše kmet tu mečem soudným pokyne(J6m)
a děsný lidstva ryk v pláč matčin rozplyne(J6m)
Žní počátek zvěstujte všem k radosti(J5f)
však zbabělcovy poušť nechť bělí kosti(J5f)
ni mrtev nesmí u nás dlít na chvíli(J5f)
kdo proti bohům nemá mužné síly(J5f)