SE SRDCEM REKOVÝM
Král Robert zemřel. Jeho srdce vzal
rek Douglas, jak byl král mu rozkázal.
A věrně řídě se tímž rozkazem
vez srdce královo u Svatou zem.
Když loď již spatřila špaňhelský břeh,
o bitvě křesťan s Maury došel slech.
Tu Douglas ku královu srdci prál:
„Co učinil by teď můj rek a král?
– ‚Hoj‘ – velel by – ‚již taste družný meč,
kde čestná seč, tam také Skotův seč!‘ –“
A již se Douglas vřadil v křesťan šik,
a bujný, radostný ho vítal křik.
Rek Douglas obořil se v Maurův tem,
že proudy krve vpijely se v zem,
že na zem, pevnou dříve jako mlat,
jen s nebezpečím vojín nohu klad.
A Douglas k srdci královu zas prál:
„Co učinil by teď můj rek a král?
–‚Hoj‘ – zvolal by – ‚toť rozkošný je ples,
snad plavem krve mořem do nebes!
Však obuv je nám v plavbě na obtíž,
nuž svrhněm ji a plavme směle blíž!‘ –“
151
I svrhnul obuv, za ním jeho tem,
a pevně zas se opírali v zem,
a pevně zase křesťanský stál voj
a znovu kvetl bujný zase boj.
Však nových nepřátel hle táhne mrak,
že nepřelítl by ho orla zrak,
a křesťanův tak skrovný houfec jen –
o bídný, přebídný to bude den!
Tu Douglas k srdci královu zas prál:
„Co učinil by teď můj rek a král?
–‚Hoj‘ – zvolal by – ‚hoj, hoši, dále vpřed
a zasekněm se v samý Maurův střed!‘ –“
I mrštil skříň se srdcem v Maurův střed:
„Jaks vždy nás vedl, veď nás naposled!“ –
Boj skončen. – Druhý vzešel žalu den,
u skříně Douglas mrtev nalezen.
152