PRŮVOD

Jan Neruda

PRŮVOD
Z šedých mračen déšť se hustý lije, po dláždění voda proudem teče, ulicemi prázdnými tu města vojenský se pohřeb truchle vleče. Černý vůz s tím bílým křížem táhne s hlavami svislými čtvero koní, – mrtvý v suchu – vozka však promoklý rozmrzele spřež svou k spěchu honí. Na vozíku kříž a lesklá lebka, v jejíž oční důlky had se vrývá, a za lebkou lesklou, dutou, prázdnou, prázdné čáko lidem „sbohem“ kývá. Buben potažený černým suknem trudně odměřeným taktem zvučí, k tomu z bratrů, již ho sprovázejí, každý mrzutě si kletbu bručí. „Arci stejně se nám zvede, až nám místo rakve dají otep slámy, – však by bez nás také cíle dojel, také chuďas bez nás došel jámy!“ 162