DOŇA ANNA

Jan Neruda

DOŇA ANNA
V krásném vodojemu vlnky obraz hvězdný houpají, po trávníčku lehké nožky každé noci stoupají. – Doňo Anno, doňo krásná, což ty vlny šeptají? Zdaž se po manželi starém, krásná doňo, neptají? – „Kmetovi již třeba spánku, aby mnohý dožil den, – mlada jsem a nepokojný mám já ještě v noci sen. Bych mu nerušila spánek, pudí mne to z lože ven, a don Fernan, krásný, mladý, ten má se mnou stejný sen!“ 165