OBĚŠENEC

Jan Neruda

„Oj, to divně nade krovem hučí! Bouř se vzpírá v šedých skalinách? Pláč to snad? Či vichr bolně skučí? Co to hýká v pustých roklinách? Modlete se děti – poklekněte! Jistěže se někdo oběsil. Meluzina úpí, naslechněte – tak by divý vichor neběsil.“ Dvé robátek útlé ruce zdvíhá, plachá ústa píseň zachvějí. Hu ta rána! – blesk se v blesku mihá – dvéře lítnou z vetchých veřejí – A na prahu chlapec uděšený, oči v sloup a ret má zsinalý; „„Otec – na jabloni – oběšený!““ Klesá – děs mu mysl pokalí. Dále svítí blesky v hromův víru, sotva že se křížem požehnáš; neviňátka pějí v blahém míru za hříšného otce „Otče náš!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby