OBĚŠENEC

Jan Neruda

OBĚŠENEC
„Oj, to divně nade krovem hučí! Bouř se vzpírá v šedých skalinách? Pláč to snad? Či vichr bolně skučí? Co to hýká v pustých roklinách? Modlete se děti – poklekněte! Jistěže se někdo oběsil. Meluzina úpí, naslechněte – tak by divý vichor neběsil.“ Dvé robátek útlé ruce zdvíhá, plachá ústa píseň zachvějí. Hu ta rána! – blesk se v blesku mihá – dvéře lítnou z vetchých veřejí – A na prahu chlapec uděšený, oči v sloup a ret má zsinalý; „„Otec – na jabloni – oběšený!““ Klesá – děs mu mysl pokalí. Dále svítí blesky v hromův víru, sotva že se křížem požehnáš; neviňátka pějí v blahém míru za hříšného otce „Otče náš!“ 167

Kniha Básně 1 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 1) (1951)
Autor Jan Neruda