Moje láska, vdova mladá,

Jan Neruda

Moje láska, vdova mladá, ruce svoje k prsoum skládá, pláče nad sirotky svými, nad truchlými dětmi tvými: nad lesem, jenž nyní vzdychá – kde jsme spolu šeptávali, nad loukou, jež nyní tichá – kde jsme bujně zpívávali, nad domkem, jenž opuštěný a v němž němé nyní stěny, a v němž okno – vdoví oko, jímž jsme se kdys vdívávali v modré nebe přehluboko.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby