Moje láska, vdova mladá,

Jan Neruda

Moje láska, vdova mladá, Moje láska, vdova mladá,
ruce svoje k prsoum skládá, pláče nad sirotky svými, nad truchlými dětmi tvými: nad lesem, jenž nyní vzdychá – kde jsme spolu šeptávali, nad loukou, jež nyní tichá – kde jsme bujně zpívávali, nad domkem, jenž opuštěný a v němž němé nyní stěny, a v němž okno – vdoví oko, jímž jsme se kdys vdívávali v modré nebe přehluboko. 239

Kniha Básně 1 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 1) (1951)
Autor Jan Neruda