Jen matko Náděj zůstaňte,

Jan Neruda

Jen matko Náděj zůstaňte, Jen matko Náděj zůstaňte,
syn zná už cestu k dáli, a na ulici loučit se – toť by se lidé smáli.
Uzlíček malý, zbytky v něm: půl bývalého mozku, a svadlé věnce z jarních dob, a půle srdce z vosku; košilka bílá k neděli, to z bílých, milých ze snů; z myšlének rubáš spletený, až po práci kdes sklesnu! Z uzlíčku boty čouhají, a mají podšvy silné, vždyť jsem si na ně kůži dal z své pýchy neuchylné! 268