Zhlížela se vrba u potoku,

Jan Neruda

Zhlížela se vrba u potoku, Zhlížela se vrba u potoku,
zkalilo se oko bystrých toků – nedbá o mne žádný, ba pražádný, nedbám o žádného, v srdci chladný.
Vítám led, jenž kol hrudi se klade, vždyť i led má svoje něžné kvítí; – pěknýmť bodlák v růžovém i sadě, – proč by nemoh též své trní míti? 271