Tak velemoudře ze záhonu

Jan Neruda

Tak velemoudře ze záhonu Tak velemoudře ze záhonu
se růže na mne dívala, zašeptla leccos z moudrých lidí a myslím, že i zívala.
„Mé srdéčko, má drahá růže, o krásná růže, vyber si, zda žádáš žhoucích políbení či duchaplných aperçu!“ 274