Nebe šíré obléklo šat šedý,

Jan Neruda

Nebe šíré obléklo šat šedý, Nebe šíré obléklo šat šedý,
jak by před kostelem kajíc stálo, své „memento mori“ v čele nesouc za staré se hříchy lidstva kálo.
Nebe pláče – nevěstu jak ženich mrtvou, ztuhlou v slzách vřelých topí, či jak kněz snad budoucnosti poupě – mrtvou pannu – svatou vodou kropí. Nekropí to kněz snad mrtvou pannu, aniž nebe hřích by lidstva kálo, – déšť to vlažný v kyprou zem se vpijí, bychom neměli snad chleba málo! 298