Předlouho tíží osudův nás ruka,

Jan Neruda

Předlouho tíží osudův nás ruka, Předlouho tíží osudův nás ruka,
však nás ta ruka sotva umoří, a třeba chrám, jejž za dne vystavíme, zas za tmy noční zrádně rozboří.
Aj každá osudův ta těžká rána nám musí k nové radě pomoci – nuž učme se, když noc nám chrámy boří, v den pracovat a bdíti za noci! 314