VE VÝCHODNÍ ZÁŘI
O lidstvo! Stověký tvůj o svobodě sen
se mění v skutek, v bílý volný den,
noc chmurných porob k západu se plíží –
hoj lidstvo – lidstvo, den tvůj již se blíží!
Obnažte hlavu, sehněte svou nohu,
bijte se v prsa, plná panské pýchy:
kněz Slovan sloužit národův jde bohu
a odpuštění ždá za vaše hříchy.
Bůh stvořil člověka a člověk zplodil Kaina,
Kain zplodil bratrovraždu, porobu,
poroba vrhla v lidstvo chorobu,
a vzrostla podlost z ní ta všeprodajná.
Ach vlny lidstva, dříve zrcadlny,
jež kdys jen mír a volnost, lásku pěly,
se rozzuřily nyní, rozkypěly,
zášť – zášť jen hučely ty strašné vlny,
brat stisknul bratra z panské choutky pouze,
lid proti lidu hnal se v kanibalské touze,
a místo hymnův luzna zapění
o klenby nebes bilo úpění.
Rozsázený jak proutí podél břehu
stál Slovan v udivení ztrnulém;
mír jeho vítán byl v tom boji zlém –
svou vzteklou pěnou jste ho potřísnili,
tak mnohý kmen jste urvali mu v běhu,
i plnou záhubu jste jeho snili –
o nesmírny jsou černé vaše hříchy,
obnažte hlavu, sehněte svou nohu,
bijte se v prsa plná hříšné pýchy:
kněz Slovan sloužit národův jde bohu
326
a v oběť zápalnou u zbožném chvění
sám klade na oltář své velké odpuštění!
Již samo srdce boží tím se rmoutí,
že svoboda je lidstvu věčný sen,
i vdechl bůh v to hybké slávské proutí
a mžikem srostlo v obrovitý kmen.
Jen dechem božím, čistou myšlénkou,
ne násilím kmen povznes hlavu svou,
však je tak obrovitý světa pán,
že kdyby v rozlíceném, mocném běhu
stoup mohou svojí v lidstva oceán,
vy jako pěna vystřiknete z břehu.
Než – nebojte se – máte odpuštění!
a třeba u vás lásky k Slávům není
a třeba na nás posud plil váš ret –
ne pomstu – boha lásky rodí Nazaret!
Ten bůh, ten nechce panstva, nechce poroby,
bůh lásky nechce přepychu ni chudoby,
chce volnost, rovnost všech a všude – všude!
A volnost, rovnost v světě širém bude,
neb lásky bůh, by zkojil touhy odevěké,
již vdechl žhoucí život slávské duši měkké
a miliony slávské lidstvu dal ku stráži.
Když Slovan střeží, víc se jistě neodváží
již nikdo rušit lidstva volný smír
a strhnout volnost v starý hnusný vír –
o lidstvo, stověký tvůj o svobodě sen
se mění v skutek, v bílý volný den,
noc chmurných porob k západu se plíží –
hoj lidstvo – lidstvo, – den tvůj již se blíží!
327