ROMANCE
Dlouho už ta vojna trvá,
zpustlým krajem vzdechy vějí –
Proč? Nu proto, proto jenom,
že to páni právě chtějí,
Mladá krev už vyceděna,
což je na tom, což to vadí,
vezmeme si usedlejší,
nestačí-li nám už mladí.
A už městem novou tlupu
k zkrváceným místům vedou,
samí muži, samí otci –
vojínové s tváří bledou.
Kolem mužů bledé ženy,
kolem žen vyhladlé děti –
„Zpátky s dětmi, ženská sloto!
Kpředu zbabělci, vy kletí!“
Náhle tlupa zarazí se,
bolný výkřik vzduch proniká,
nad mrtvolou muže svého
sirá vdova s dětmi vzlyká.
Soucitných se pomocníků
množství v mžiku kolem shluklo.
Těžko křísit, těžko pomoct,
když mu bolem srdce puklo!
Dobře se mu stalo, chlapu,
když mu dali bodák páni,
když mu dali ručnici též,
proč jej nenastrčil na ni.
352
Když mu dali prach a koule
a když naučil se střílet,
načpak chlapu mizernému
třeba ještě pozakvílet!
Ví-li, boj že pány těší,
nač je nechá cizím mlátit,
nemůže tu panskou rotu
vlastní dobrou ranou sklátit?
353