NAD HROBEM

Jan Neruda

Nad hrobem prázdně zejícím lid u rakvičky kleká, lid hadrovitý, chrtné tváře; a otec hlasem chvějícím promlouvá na hrobaře: „Jdi, jdi mně pro faráře a rci, že hrob již čeká na svaté vykropení, a rci – já nevím, co ti dím, však rci, že jistě zaplatím, teď že zde groše není, že není nikde práce, – jdi, rci mu jenom krátce, že nemocna je žena a všechny kouty prázné – jdi – jdi – mně slovo vázne!“ a zhloubi pozastená. Zrak neurčito upjatý, zub pevně v ret je zaťatý, tvář bledne, zas se pýří: to není otce zoufalost, již převrhla se v hněv a zlost a v nitru hněv jen víří. Již hrobař jde. – „Žeť přicházíš! Nu přijde farář, přijde?“ „„Až na krejcar prý vysázíš, dřív z domu že nevyjde! Když prý byl u tvé ženy s pánem bohem, že viděl stláno pod ní jako stohem, a kdo prý ještě má tak plné lože –““ Muž v řeč mu strašně zakleje a nohu v hlínu zareje – „Nechť ale zhynu třeba v roce – však nemůž být v tom tak přestrašná vina! – buď kněz ten proklet ‚jmenem boha otce‘ – a proklet zase ‚jmenem boha syna‘ – a po třetí: ‚svatého ducha spolu‘ – a teď mně kluka spusťte tedy dolů!“

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

154. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Otce zde už pochovali (Jan Neruda)
  2. Nuž – strojte mne... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  3. APOSTROFA. (Adolf Racek)
  4. PÍSEŇ. (Emanuel z Čenkova)
  5. ZDE KVETOU RŮŽE... (Josef Svatopluk Machar)
  6. XIV. (Vzpomínka.) (František Leubner)
  7. MOTIV HŘBITOVNÍ. (Emanuel z Čenkova)
  8. HROBNÍK. (Josef Václav Sládek)
  9. XXXVII. Stál v polích hřbitov osamělý – (Vítězslav Hálek)
  10. Žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let. (František Leubner)