ZDE KVETOU RŮŽE...

Josef Svatopluk Machar

Máť s otcem do rakve ji dali a spustili v hrob za živa: Jen zapírej se – povídali – neb jinde štěstí nebývá. Muž přišel kýs – kněz svazek světí, i měla nyní manžela. Pak nějak přišla k řadě dětí a stále v hrobě ležela. Jí k hlavám dána socha bílá, jež usmívá se zlehynka. Muž říkal: Hle, má paní milá! a děti: Šťastná matinka! Tak mnoho dní se odplavilo. Tu jednou v rakvi prozřela: že nežila, jí líto bylo – a do opravdy umřela. Byl pohřeb slavný. Kněží pěli a hudci hráli truchlou hru; muž nosil věrně po rok celý pás černý na svém cylindru. Nad hlavu sochu tu jí dali, jež usmívá se lehynce. Květ na hrob. Pak si říkávali: Už kvetou růže matince.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

239. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Matka a dcera. (Vojtěch Lešetický)
  2. Ztracená. (Josef Baše)
  3. NAD HROBEM (Jan Neruda)
  4. KAPLI U HORY KUTNÉ. (Vladimír Houdek)
  5. Pohřeb. (Adolf Heyduk)
  6. Shasla minulosť, a v umírání (Hanuš Věnceslav Tůma)
  7. Bílá paní. (Svatopluk Čech)
  8. HOLOUBEK. (Karel Jaromír Erben)
  9. PETR HROBAŘ. (Vítězslav Hálek)
  10. Ze života. (Augustin Eugen Mužík)