Shasla minulosť, a v umírání

Hanuš Věnceslav Tůma

Shasla minulosť, a v umírání vzdechem posledním se dcera zrodila, v očích bleskosvůdná, v tváři spanilá, kolem rtíků vábné usmívání. Dcera minulosti! na rozhraní světů dvou nešťastnou matku zabila, než co je v před, závistně zakryla, a co jde s ní, tajemství věčné chrání. Nad rakví zrozená, jen v rakvi žije, a často sama v sobě rakev kryje, a z rakve přece mnohé kvítko zaseje, věčné pološero, nikdy, nikdy den, nad věků ssutinou o budoucnosti sen a mnohoslibné nic – toť lidská naděje!

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

289. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Osiřelo dítě. (František Cajthaml-Liberté)
  2. ZDE KVETOU RŮŽE... (Josef Svatopluk Machar)
  3. Ze života. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Matka a dcera. (Vojtěch Lešetický)
  5. Bílá paní. (Svatopluk Čech)
  6. Sen. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Ztracená. (Josef Baše)
  8. ZAS U RAKVE. (Ferdinand Tomek)
  9. Ach škoda, škoda nastokrát... (Adolf Heyduk)
  10. Pohřeb. (Adolf Heyduk)