Shasla minulosť, a v umírání

Hanuš Věnceslav Tůma

Shasla minulosť, a v umírání Shasla minulosť, a v umírání
 vzdechem posledním se dcera zrodila, v očích bleskosvůdná, v tváři spanilá, kolem rtíků vábné usmívání. Dcera minulosti! na rozhraní světů dvou nešťastnou matku zabila, než co je v před, závistně zakryla, a co jde s ní, tajemství věčné chrání. Nad rakví zrozená, jen v rakvi žije, a často sama v sobě rakev kryje, a z rakve přece mnohé kvítko zaseje, věčné pološero, nikdy, nikdy den, nad věků ssutinou o budoucnosti sen a mnohoslibné nic – toť lidská naděje! 101

Kniha Básně (1872)
Autor Hanuš Věnceslav Tůma