Ach škoda, škoda nastokrát...

Adolf Heyduk

Ach škoda, škoda nastokrát, mé štěstí s dceruškou šlo spát, když z domu nám ji vzali, a nebylo mi těchy dosť, když na těch líček něžný skvost mé těžké slzy napadaly. Ach škoda, škoda nastokrát, že bez dítka mi věčně lkát, jak v poušti socha živá, snad pískem až mě skryje čas, znít’ v hrobě bude zas a zas z mých ňader píseň žalostivá, Ach škoda, škoda nastokrát, kde budu zář svým skráním brát, kde jaro bez Tvých rtíků? O žel, že musilo tak být’, bych štěstí své zřel Kristem pnít’ na rakvičky Tvé víku.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

157. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JE SEČTEN DNŮ MÝCH ŘAD... (Josef Václav Sládek)
  2. Z stromu žití svého prkna strojím, (Jan Neruda)
  3. Matka a dcera. (Vojtěch Lešetický)
  4. Ve vlaku. (Emanuel Miřiovský)
  5. Těžký sen (Jiří Mahen)
  6. Mé lože. (Ferdinand Písecký)
  7. XXIX. Kmocháčku, mně pantáta Život umřel. (František Leubner)
  8. MŮRA. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Osiřelo dítě. (František Cajthaml-Liberté)
  10. Otce zde už pochovali (Jan Neruda)