JE SEČTEN DNŮ MÝCH ŘAD...

Josef Václav Sládek

JE sečten dnů mých řad a čas je odsud jít; v mé chalupi je chlad, v mých polích cizí lid. Již chodím jako v snách, já neznám už svou zem; z mé ženy už je prach a já tu ještě jsem. Můj syn šel za ní tam, vše prázdno v domě tom, já zůstal v světě sám jak opuštěný strom. A tam, kde ona spí, mi vykopejte hrob, však hloub’ než někdy jí, hloub’ o několik stop. Ať po letech spím tich, když hrobník přijde naň, ať nikdy kostí mých se netkne cizí dlaň. Ten v statku kdos je dál už nebude chtít znát a nikdo nesvázal by pak je v bílý šat.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

15. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ach škoda, škoda nastokrát... (Adolf Heyduk)
  2. Mé lože. (Ferdinand Písecký)
  3. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  4. MRTVÉ MATIČCE. (Josef Kuchař)
  5. Ze hřbitova. (Jan Ježek)
  6. Z stromu žití svého prkna strojím, (Jan Neruda)
  7. MŮRA. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Hrobař čaroděj. (Adolf Heyduk)
  9. Můj život – hřbitov, kde nezkvete strom, (Božena Benešová)
  10. ZAS U RAKVE. (Ferdinand Tomek)