NAČ TA NEZABUDKA

Jan Neruda

NAČ TA NEZABUDKA
Nač ta nezabudka v slzách touhy zkvěte, an ji noční mráz neb denní parno zhněte? Nač že bludice ta u lásce nás sloní, když se sama v divé, šeré moře skloní? Nechť však nezabudka něžnou hlavu sklání, nechť si slunce denně v západ ustele; – zas jak slunce, nové upamatování vzejde nám i z chladných hrobů popele! 391