V šírém poli pláně duté stálo,

Jan Neruda

V šírém poli pláně duté stálo, V šírém poli pláně duté stálo,
po dlouhé zas době znovu květlo, snad se o máji mu něco zdálo, a že mladé zas, mu cos se spletlo. Kolem vrabci štěbetali, snad si z starce posměch ďáli.
Nežli sen mé lásky barvy ztratí, šedivými budou černé vlasy, nežli znovu počnu zas se smáti, budou třesoucími mladé hlasy – pak už arci uličníky nechci mít za protivníky. 397