Když jsme si oustně o tom povídali,

Jan Neruda

Když jsme si oustně o tom povídali, Když jsme si oustně o tom povídali,
že láska naše jde už na sklony, tu jsme se zdvořilostí usmívali – o moudrý čas! o blahé poklony!
A když jsem viděl, že Tvé slabé srdce si v slze hledati chce úlevy, tu vykouzlil nějaký divoký vtip v tvář bledou lehounké zas úsměvy. Divoké vtipy, hrůzní nepřátelé, než jediný se ze rtů povyrve, dřív pobarví se v krvi rozhněvané a srdce střelnou ranou rozerve. 401