Komu hlava mládím osloněná,

Jan Neruda

Komu hlava mládím osloněná, Komu hlava mládím osloněná,
komu mladá šíje neskloněná, kdo se posud směle těšit může z budoucích svých vymyšlených světů, komu v prsou ohnivá ta růže nezklamaných posud nadějí snad zkvítá – aj ten z chudých lístků, drobných květů bohatý si věnec blaha splítá. Čí však hlava bolem zšedivěla, a čí šíje mládí zapomněla, sotva že se ještě sehne, když mu květy nejbujnější, nejrudější, nejkrásnější podáš novou pro radost – ku kořínkům nechť si lehne, kdo těch květů má už dost.
441