FIALINKY

Jan Neruda

FIALINKY
Jako první hocha snové, jako první pršky rána, jako první lásky chvíle kvetou jarní fialinky, tichých luhů první dech. Kvetou tichounce, tak tiše, nevědí o vlastní kráse, nevědí o všem tom blahu, jaké budí v srdci mdlém. Upomínka na to jaro, na ty první fialinky a na jejich dech planoucí sprovází nás letem parným, sprovází, když listy žloutnou, i když sníh už poletuje, právě jak ta upomínka ach – na první lásky sen. 448