3 Ach, jaké to blaho: poležet

Jan Neruda

Ach, jaké to blaho: poležet zde na drnu poblíž boru, a s zlatými dát se hvězdami do šeptného rozhovoru! Ty třepotné, smavé hvězdičky tak čiperně na mne hledí – ach prosím vás, je to pravda vše, co lidé prý o vás vědí? Že maličké vy prý hvězdičky jste obrovská samá těla – a od jedné k druhé prý sto let a k některé věčnost celá? Což nevidím, jak jste drobounky a v jakém jste k sobě skladu? – Já – nahoře být – bych kamenem vás přehodil celou řadu! A že prý jste věčném ve reji a přes steré skokem míle? – Ej musilo by tu hluku být a šumu za noční chvíle! A zatím tak němě spřádáte svou života tichou dumu – když vesele prstem zaluskám, je věru v tom více šumu!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby