ROMANCE DVĚ, A TUZE PĚKNÉ

Jan Neruda

Co to vzdychá, heká, kašle po ouvoze? Jede svatba, starý s starou v krytém voze. Ona na hlavě má čepec samou mašli, by ji mezi babicemi kněží našli. On zas v spodkách flanelových, v zimní čubě, kolem hlavy rozmarýnu, citron v hubě. Holka se kaboní, začasto zavzdychá, a on jen chvílkami dýmku si rozdmychá. „Každý hoch holce své ňáký dá prstýnek, nějaký řetízek, pěkný v něm kamínek!“ „„Prstýnky, kamínky, samé jen mámení, slunce je ve světě nejdražší kamení. Prosím všechny svaté: Sundejte je s nebe! Až to udělají, okrášlím jím tebe.““ „Města by zvrátili, krámy by vybili, aby si holku svou klenotem zdobili!“ „„Bodejť by všechny ty protivné oškleby neměly šperků a klenotů potřebí! Ach to mne tak bolí, proto nemám spaní, že ty nemůžeš být ještě hezčí ani!““

Patří do shluku

mleč, mlynář, mlýn, stárek, mlejnice, krajánek, mlít, mlynářka, stavidlo, mlýnice

152. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růžový mlýn. (František Serafínský Procházka)
  2. Z podzimních večerů. (František Serafínský Procházka)
  3. None (Karel Leger)
  4. 33. Smutek. (Jan Petr Jordan)
  5. None (Adolf Heyduk)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. Pijan. (Adolf Heyduk)
  8. LYŽAŘI. (Petr Křička)
  9. JÍRA. (Vítězslav Hálek)
  10. XVI. Jde mladistvý potok olšinou, (Vítězslav Hálek)