3 Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak,

Jan Neruda

3
Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak, Teď v zrcadlo hledím a sobě v zrak,
a studuju vlastní své rysy: ach vidím, že vskutku jsem ještě živ – já zapomněl umřít kdysi. Však vypadám! Na sklo ať nadychám a jak chci je hedvábem stírám – pleť zvětralá, zmodralý, suchý ret, a v zkalené oko jen zírám. Ach vypadám! Jak bych byl v almaře, to po jara, po léta zpátky, kdes visel, a ve vzduchu trouchnivém tak vyšel již z módy i látky. Mé vlasy a vousy jsou chvějná chmýř, jak moly bych kolem byl splašil, a kdybych se potkal – já vyhnu se, jen abych se nepoprášil. 119

Kniha Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)
Autor Jan Neruda