1 Již lučina je zkosena,

Jan Neruda

Již lučina je zkosena(J4m) ja to ja (J3f) Hle klásky blednou blednou stony(J4f) a nad tím ce oblak von(J4f) se vznáší jakby z báj (J4f) Ach takhle pěvče zahynout(J4m) jako ta luč tráva(J3f) Ret bledni již tvůj skon ti věš(J4f) a na něm nechť ti seň ješ(J4f) v omamnou sloku povyzrá(J4f)