1 Již lučina je zkosena,

Jan Neruda

1
Již lučina je zkosena, Již lučina je zkosena,
jaká to, jaká vůně! Hle, klásky blednou, blednou stony, a nad tím celý oblak vonný se vznáší jakby z bájné tůně. Ach takhle, pěvče, zahynout jako ta luční tráva! Ret bledni již, tvůj skon ti věště, a na něm nechť ti píseň ještě v omamnou sloku povyzrává. 135

Kniha Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)
Autor Jan Neruda