9 Já umírám láskou. Loučím se

9
Já umírám láskou. Loučím se Já umírám láskou. Loučím se
již se vším tím světa pychem – ach zazvoň mi, děvče, k hodince svým nejstříbrnějším smíchem! Hrob vykopej na své postýlce, šest střevíců dlouhý asi, a místo těch tříštěk borových v něj nastlej své zlaté vlasy. Tak měkký to hrob, tak milounký –: dvě nad hrobem očka svítí, dva rty kvetou jako růží keř, dvě líce jak z ráje kvítí. Však vdova ty žíti nemůžeš, nuž ulehni ve hrob ke mně, a bůh nám dej sladce spočinout a lehká nám budiž země. (Motiv cizí)
143