9 Však nechtěl bych být jak ten podzimek,

Jan Neruda

9
Však nechtěl bych být jak ten podzimek, Však nechtěl bych být jak ten podzimek,
 když blízko už k zimě se kloní: je dětinský, svět-li se zamračí, hned po tvářích slzy mu roní. Vždyť po nebi už i to sluníčko pak smutně o berličkách chodí, a podzimku starci se každý den jak ve mlýnském zákalku rodí! Když krajem jde, chvěje se zimnicí, a každý mu větérek ostrý, když lesem, krok chrastí, jak vyschlá když mu kůže se tluče kol kostry. Když trochu chce vesele vykročit, hned zarazí, schází mu dychu, když k zlosti se krev chce mu rozvařit, je vášeň ta jenom už k smíchu! – Já hledal jsem stařeckou pro vášeň si obraz, už přec jsem jej našel: toť na zimu bouř – blesk blikavý a hrom už jen jakby kašel. 159

Kniha Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)
Autor Jan Neruda