Své čelo mi do okna vtlačila
a bílým svým okem se dívá –
já vidím ji, zimu, tu paní zlou,
jak mlhavým prstem svým kývá.
Je ticho, je mráz a mdlá noha má.
si na prahu vykročit váhá,
však zima po horoucí dlani mé
již mlhavou rukou svou sáhá.
A pozvolna ruku tu pozvedá
a klade ji kolem mé šíje –
ta vražedná žena! vždyť cítím již,
jak ze prsou dechy mi pije!
A cítím, jak v ledovém objetí
tvář bledne, ret rychle jak chladne,
jak tepna se ve skoku zaráží
a srdce jak klesá a vadne.