Přec jen jsem kdysi hlavu sklonil v smutku(J5f)
když četl jsem co dobrý Krylov píše(J5f)
jakž každé slovo jeho pravdou dýše(J5f)
o modré chrpě jejím o zármutku(J5f)
Ta chrpa tichou nocí naříkala(J5f)
že hlavu svou již těžko k zemi kloní(J5f)
než jitro svitne ach že bude po ní(J5f)
a teskně nad svou smrtelností štkala(J5f)
Ta hloupá chrpa Když tak hlavu chýlí(J5f)
že símě její širým polem letí(J5f)
že příštím jarem vzkvetou její děti(J5f)
že vzkřísí v nich se hloupá chrpa ví li(J5f)
Že ten jen na skon smí si naříkati(J5f)
kdo hlucho květl bez ovoce přejde(J5f)
kdo bez vzkřísení pod tu hroudu sejde(J5f)
ba naříkati třeba zaplakati(J5f)
Co dál Nic nic ach pranic moji ctění(J5f)
chtěl jsem jen říc vždyť též to jiní jistí(J5f)
že není dobře vše ve světě čísti(J5f)
a ještě hůř že myslit o všem čtení(J5f)