MOTTO MÝCH PÍSNÍ

Jan Neruda

MOTTO MÝCH PÍSNÍ
Jen kratičké zpívám si písničky, jsemť vojákem, u přední stráže: my slouchavě hlavu svou kloníme a nepřítel jazyk nám váže. Však někdy cos na prsa zaťuká, a cítím: vnitř náhle to chodí, a je mně, jak slyšel bych zlý tam pláč, jak právě se z člověka rodí. A tesknota těžké jak přívaly se zvedá a hučivě šíří, a pojednou na vlnách mysl má jak tonoucí lísteček víří. Pak vyrazím písničku ku nebi, s ní letí, co srdce mé tíží – a oněmím zase a naslouchám, zda zbůjník se táboru blíží. 214