MOTTO MÝCH PÍSNÍ

Jan Neruda

Jen kratičké zpívám si písničky, jsemť vojákem, u přední stráže: my slouchavě hlavu svou kloníme a nepřítel jazyk nám váže. Však někdy cos na prsa zaťuká, a cítím: vnitř náhle to chodí, a je mně, jak slyšel bych zlý tam pláč, jak právě se z člověka rodí. A tesknota těžké jak přívaly se zvedá a hučivě šíří, a pojednou na vlnách mysl má jak tonoucí lísteček víří. Pak vyrazím písničku ku nebi, s ní letí, co srdce mé tíží – a oněmím zase a naslouchám, zda zbůjník se táboru blíží.

Patří do shluku

ataman, kozák, síč, step, kozácký, ukrajina, dněpr, junák, turek, kyjev

179. báseň z celkových 275

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVIII. Finale. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Zda světničku kdy spatřím svou? (Rudolf Pokorný)
  3. Ještě máme lesklé meče písní. (Adolf Heyduk)
  4. DRAGAN A GUSLAR. (Eliška Krásnohorská)
  5. ZE ZÁVĚSTÍ UKRAJINSKÝCH (Otokar Březina)
  6. ZPĚV O DJUKU ŠTĚPÁNOVIČOVI. (František Kvapil)
  7. Píseň o kupci Fedoru. (František Kvapil)
  8. Písním slovanským. (Rudolf Pokorný)
  9. LETEM PŘES HALIČ (Josef Svatopluk Machar)
  10. NA LYSÉ. (Čechoslav Ostravický)