BOŽENĚ FRIČOVÉ

Jan Neruda

BOŽENĚ FRIČOVÉ Vzkaz ku dni 3. 12. 1886
Byť cizí země krásna, byť i rájem byla, vždy domoviny obraz zas se z duše noří, byť cizí země žírná „druhou vlastí“ byla, přec srdce k první vlasti do skonání choří. A touha roste – roste, není k překonání, hůl putovnická sama do ruky se vtláčí, a noha spěchá tam, kde kruh nám žije věrný soudruhů z blahých dob, a soudruhů i v pláči. Tys také připutovala nám z dálných krajů – nuž pánbůh tedy dej zde srdci zotavení, buď zdráva mezi námi, a též Karlu svému z té milé, drahé vlasti přines pozdravení! 322